Rozhovor s ředitelkou Agrovýkup Moravské Budějovice: Proč podporuje charitu a co obnáší její profese

Ilustrační foto
Autor: Oblastní charita Třebíč

Jana Hořínková je ekonomkou a ředitelkou firmy Agrovýkup Moravské Budějovice v jedné osobě. Ve společnosti pracuje sedmým rokem, ale v čele společnosti působí třetím rokem a letos podruhé podpořila činnost Oblastní charity Třebíč finančním darem. O tom, jak se dostala ke své profesi i co ji baví v osobním životě, se dozvíte v našem rozhovoru.

Poskytujete komplexní služby zemědělcům se zaměřením na výkup. Tíhla jste odjakživa k agrárnímu oboru?

Mé první zaměstnání bylo právě v zemědělském podniku. Pocházím z malé vesničky, kde jsme vždy chovali zvířata a obhospodařovali pole. Proto se v tomto odvětví cítím velice dobře. Vyzkoušela jsem si i jiné obory, například práci ve stavební firmě nebo automotivu, ale nakonec jsem se vrátila k tomu, co je mi blízké. Díky svému dětství, za které jsem vděčná, jsem se vyznala v chovu zvířat i v komoditách. Věděla jsem, kdy se seje, oře, co jsou to meziplodiny. To víte, doma nás bylo pět děvčat a měly jsme na starosti spoustu zvířat. Já měla na starosti péči o husy. Odmalinka jsem tak chodila na kopřivy, chystala jim krmení, podestýlku a pásla je. A musím říci, že je mám i teď.

Společnost vedete. Jaké vlastnosti by podle vás měl mít dobrý šéf?

Smysl pro spravedlnost. Vůbec nejlepší je, když se lidé na vyšší pozice dostávají odspodu. Já kupříkladu pracovala nejprve jako brigádnice v kravínu, poté jako účetní, finanční účetní, ekonomka a nyní jsem ředitelka. Každý správný vedoucí by měl vědět, jak práce v reálu probíhá. Jen potom může být i spravedlivý a objektivní. U nás ve firmě si vyslechnu názor i pracovníků na nižší pozici, nespoléhám pouze na to, co slyším na poradách od vedoucích. Ráda se zajdu podívat na danou věc do provozu. Teprve potom můžu objektivně posoudit, jak problém řešit. Spravedlnost a rovnost je pro vedoucího nejdůležitější. Nic totiž nedokáže demotivovat víc, než když se ve svém zaměstnání cítíte frustrovaní a nemáte oporu ve vedení.

Můžete čtenářům popsat zdejší proces zpracování komodit?

Největší nápor je tu na přelomu července a srpna v období žní, a další na podzim v období sečení kukuřic. Zemědělci vozí komodity většinou přímo z pole a spěchají zpátky ke kombajnu, proto odbyt musí být co nejrychlejší.

Nejprve se postaví před mostní váhu ke vzorkovači. Po odebrání vzorků traktor popojede na váhu. V laboratoři se zkoumá, jak komodita vypadá vizuálně, a poté na laboratorních přístrojích, jaké má parametry, vlhkost, dusíky atd. Podle toho se vyhodnotí kvalita a určí se, který příjmový koš komoditu zdělá do příslušné skladové buňky. Každá komodita má své kvalitativní parametry, které jsou uvedené v obchodních podmínkách. Obilí putuje do příjmových košů, odkud je silomistři přemístí do skladovacích kapacit, kterých máme přes 80 000 tun.

Poté následuje období obchodování, kdy si dodavatelé sami rozhodnou, v kterém období nám zboží prodají. Komodity poté zobchodujeme a dále expedujeme vlaky a kamiony k odběrateli. Vedle toho vyrábíme krmné směsi, prodáváme chemii a hnojiva na pole, provozujeme autodopravu, poskytujeme veškeré služby pro zemědělce.

Jak vznikla vaše spolupráce s třebíčskou Charitou?

Kontaktovala mne pracovnice Charity, paní Juráňová, která si přijela popovídat o možnostech dárcovství. Během setkání jsem zjistila, že je to moje „krevní skupina“, která do práce dává také kus srdce, no a pak už bylo nasnadě začít spolupracovat. Já odjakživa přispívala na nejrůznější sbírky, a i jako rodina podporujeme dobročinné akce. Pak jsem si také vzpomněla na dobu, kdy jsme pečovali o moji vážně nemocnou maminku. Třebíčská Charita nám půjčovala pomůcky, které nám velice pomohly. Poskytla nám i výborný informační servis, který jsme ocenili.

Takže máte s činností Charity osobní zkušenost.

Ano, v roce 2018 mi zemřela maminka na rakovinu kostí. Nechtěla být hospitalizovaná a přála si, aby se o ni až do posledních dní postarala rodina. Proto jsme o ni pečovali v rodině. Má sestra, která je v invalidním důchodu, s maminkou trávila spoustu času a my ostatní jsme se střídali, abychom ji vykoupali, převlékli jí postel a zajistili další nezbytnosti. Byla jsem hrdá na své holky, jak to vše krásně zvládaly, šetrně manipulovaly s maminkou, polohovaly, dělaly převazy. Vše probíhalo v poklidu a byla cítit sounáležitost celé rodiny. Něco takového vás strašně posune, změní vám to hodnoty a pohled na svět. I tam jsem si všimla, že dcera Terezka má k práci se seniory předpoklady.

Proč si myslíte, že pomáhat potřebným je důležité?

Když se zaměříme na děti, které představují naši budoucnost, tak není nic důležitějšího než investování finančních prostředků a hlavně času, právě do nich. Je důležité, aby netrávily tolik času u počítačů, rozvíjely se, sportovaly a věnovaly se věcem, kterým se v životě opravdu věnovat chtějí.

A proč pomáhat ostatním lidem… Protože dohromady tvoříme společnost a v každé společnosti se má pomáhat těm, kteří to potřebují. Maminka mi vždy říkala, že když budu stoupat nahoru, tak mám zdravit úplně všechny, které potkám. Protože jakmile půjdu dolů, budu je znovu potkávat. A za sebe nemohu dopředu vědět, zda za několik let nebudu pomoc potřebovat sama. Člověk by měl opravdu každý den děkovat za to, co má. Zítra to tak být nemusí. Věřím na energie. Na to, že co člověk vysílá do světa, tak to se mu vrací. A tak je to i s tou pomocí, pokud člověk může pomoci, tak by pomoci měl.

Rozhovor byl redakčně zkrácen, celý si jej můžete přečíst na webu Oblastní charity Třebíč.