Ukryté poklady v muzeu v Moravských Budějovicích

Ilustrační foto
Autor: Muzeum Moravské Budějov...

V dubnu 2022 Muzeum Moravské Budějovice otevřelo nové expozice, v kterých se vystavuje asi necelých dva tisíce sbírkových předmětů. Ve skutečnosti je to pouhý zlomek toho, co se v muzeu nachází. Mezi takové ukryté exponáty patří i zdánlivě obyčejná dubová truhla, která patřila moravskobudějovickému řeznickému cechu.

V novověkých městech a městečkách existovaly až do poloviny 19. století takzvané cechy, profesní řemeslná sdružení, které měly monopol na výrobu určitého zboží, či na služby v daném sídle. Cechy se navíc staraly o kvalitu výrobků, cenovou regulaci a o počty mistrů, tovaryšů a učedníků daného řemesla. Příslušnost řemeslníka k cechu však přesahovala záležitosti spjaté s obživou. Cechy plnily také náboženskou, společenskou a sociální úlohu.

Každé takové cechovní společenství mívalo vlastní prapor a „matku pokladnici“, jak nazývali truhlici, v níž uchovávali privilegia, knihy mistrů, pečetidlo, cechovní peníze apod. Otevření pokladnice bylo vždy mimořádnou událostí. K samotnému otevření mohlo dojít pouze za přítomnosti obou cechmistrů (volených představitelů cechu). Každý měl jeden unikátní klíč, aby u otevření museli být přítomní alespoň dva.

Řeznické cechy se obecně považovaly za jedny z nejváženějších v českých a moravských městech a městečkách. Nejinak tomu bylo i v Moravských Budějovicích. O významném postavení svědčí právě „matka pokladnice“. Zdejší cechmistři, Pavel Dvořák a Šimon Hain, nechali v březnu 1729 vyrobit novou truhlici, která byla vyzdobena vymalovanými rostlinnými motivy. Na vnitřek víka pak nechali napsat pamětní zápis včetně jmen obou zadavatelů, aby jejich následovníci nezapomněli.

Dubová pokladnice vyšla cechovní kasu na 3 zlaté a 15 krejcarů. O deset dnů později se poprvé slavnostně otevřela při přijímání nového mistra Viléma Čermáka. Truhlice se pak předávala mezi cechmistry až do druhé poloviny 19. století, kdy byly cechy zrušeny. A jak se „matka pokladnice“ dostala do muzea? Zachránil ji Jaroslav Horký, bývalý zaměstnanec muzea. Původně ji chtěl Augustin Meška, potomek jednoho řeznického rodu, spálit jako staré haraburdí.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Moravskobudějovicko. Titulek je redakční.